Šťastné a rýžové

Spálili jste vánočku? Balicí papír už měli v obchodě jen ošklivý? Zapomněli jste koupit dárek pro tetu ze třetího kolena? Strom stál nakřivo a už vám usychá? Někdo z rodiny má alergii na kapra, purpuru, oříšky, vánoční koledy...? To je mi líto. Letos však ne až tak úplně empaticky. Nám se tu do oslav svátků totiž připletlo jedno letadlo, které uletělo, možnost, že toto pokračování blogu ponese název "Malary Christmas", také díra na toaletě příliš velká na to, aby tam Simonovi nespadla bota, což barvitější popis už nepotřebuje, sem tam škorpion a had, všudepřítomná rýže zahrnuta v zážitku. Ale slibuji, že to vezmu pěkně popořadě.

Detail. Nebojte, celek přijde!

Z výletu do Arushy se vracím zcela bez chuti na ugali, rýži a cokoli smažené, vše ostatní jím jen s vědomím záchovy života, protože už to takhle trvá týden. Pětkrát kousnout a dál to nejde, navíc zde často nic jiného než rýže, ugali a pořádně přepálený tuk není. Nezřízeně se těším na "své Čechy", do slivovice v jejich nákladu vkládám veškeré naděje. To je patnáctého, čtvrtek večer. Už jen den čekání. Když tu náhle: "Marie, v Istanbulu nám uletělo letadlo, dorazíme až v neděli." Nejspíš přeprodaná paluba, tak na zpožděný let mé posádky z Vídně už vůbec nečekali. Odlepili se od země o čtvrt hodiny dříve. Tempo příprav v sirotčinci znatelně povolí. Od stropu visí moskytiéry jako duchové, na dovoz postelí je najednou zas o dva krásné dny času víc. Toto naruším další den k večeru novou zprávou. Letadlo bude. Tomáš, Míša, Michal a Gabča tu budou už v sobotu na večeři. "Davide, budou určitě pěkně unavení," hlásím naší spojce mezi domorodci. "Jasně, postele přijedou ráno." Ráno, bez nejmenší známky toho, že by se postele blížily, vyrážím do Mswiswi. Zveřejnit blog, nabrat trochu energie z pepsi. Posílám zprávu. "Budou určitě pěkně unavení", odpovídá mi objevnou a zcela neotřelou myšlenkou David. Po návratu postele jsou. Už brzy odpoledne. Jen jedna ze zakoupených matrací nevykřikovala dost hlasitě, že by z města také jela, takže tu máme pořádnou výzvu. Budou na místě dříve kompletní lůžka, nebo cestovatelé? Nakonec matrace o prsa zvítězila. Ale o její kvalitě pomlčíme. Čtyři plně naložená pikipiki s výpravou Čechů se vyloupnou ze tmy v půl desáté, přičemž se mezitím děti už napětím stavěly na hlavu, prohnala se dešťová smršť, odešel a zase přišel proud a sestra Epifanie se rozhodla, že mám malárii. Večer zakončíme ve vlasteneckém soukromí se slivovicí v plecháčku.

Ráno Tom a Michal obhlížejí sirotčinec a dělá se jim nevolno z toho, jak některé věci nepokročily nebo naopak chátrají, zatímco já už nemůžu pomalu vidět ani prázdnou lžíci. Přes silnici je doktor, ke kterému jsem rozhodně neměla v plánu vkročit, teď tam tlapkám s Míšou a sestrou E. "Já jsem nechtěl, aby to bolelo, tak jsem toho vzal míň", vysvětluje doktor, proč mi musí udělat odběr podruhé. S první kapkou krve se nestrefil do testeru. Druhá kapka však malárii nepotvrdila a jsme na začátku. Odcházíme s vitamínem B zabaleným do prvního papíru, co se v ordinaci našel, a pár babskými radami. Na mém místě u stolu se v čase oběda objevuje hromádka léků pro fanoušky Hry o trůny. Jsou zelené a na nich nápis GOT. Nu, stejně musíme druhý den do Mbey, je jen na mně, jestli se dostatečně polekám možnosti nemocnice a tělo se tak radši nahodí. Čeká nás spousta společné práce. Mnoho úředničiny a účetnictví, protože si to žádá administrativní situace v zemi, chystání Vánoc a předávek darů, údržbářské práce, které by se snad místní kluci mohli naučit a příště se s nedovírajícími dveřmi, povoleným plotem, rozpadajícími se cihlami a dalšími výzvami, poprat sami. Hurá tedy do Mbey. A tady se vyléčím zeleninovým salátem s opravdovými kousky pečeného kuřete a kávou. Takže tuto kapitolu můžeme uzavřít. Diagnóza: nedostatek slivovice, dočasná otrava ugali, rýží a fazolemi, stesk po mateřštině, ve které si člověk může zanadávat a někdo to pochopí.

Úkoly rozděleny. Já a Gabča vyrážíme do papírnictví, nakoupit tam stovky sešitů a odpočítávat propisky, Míša a Michal zase loví balíky zubních past a jiného drogistického zboží. My dvě máme Vánoce víc, než oni. Před obchodem se ze strany na stranu klátí figurína Santa Klause do rytmu odrhovačky, při odchodu se nám ji iniciativně pokoušejí přibalit. Přesouváme se na trh vytipovat pěkné látky k dovozu do Čech, druhá dvojice vybírá batůžky pro všechny bezmámovské svěřence. Tomáš mezitím leží v přípravě nové smlouvy kvůli sirotčinci, kterou si situace vynucuje. A protože jsme všichni na správném místě, z Mbey odjíždíme další den a vše sedí.

Sedí i fakt, že jsme v zóně výskytu dost ostrých živočichů i lidí. A s obdobím dešťů se jim všem lépe dýchá. Proto se večer pod světlem na verandě sirotčince děcka vrhají po hejnech (snad) jepic, aby si je následující den pěkně povařila k obědu. Zřejmě sezonní lahůdka. K ochutnávce jsme zváni, nikdo z nás pozvání nenaplnil. Jsme měkcí. Také nám Ajubu přinese až k jídelnímu stolu ukázat škorpiona. Tak patnáct dvacet čísel dlouhého. Druhý takový se vyloupne pod cihlou, když chce Michal další den přerovnat to, čím je obloženo uzemnění elektřiny. Pod druhou cihlou bydlí obří červ-mnohonožka, průměr centimetr a půl. O další takovou vidím později rvát se kachny. Mňam! Po futrech holčičích ložnic se za soumraku plíží had. Stačí chvilka povyku, a už s krvelačným výrazem přibíhá Fadhil, rozmáchne se párkrát sekerou, a ještě s cukajícím se ocáskem vyráží strašit děti do jídelny. Malý Francis má hysterický záchvat, zatímco Musa zvolna zelená, protože sáhnul do květináče a tam na něj vybafnul škorpion. Nejspíš jenom to, ale výsledkem je několik dětí, co musíte vzít na klín a pohladit. Poté, co Fadhila vyštěkáte s jeho trofejí ven.

Hned následující večer Míša zachrání malého modrého ptáčka ze Samovy ruky těsně předtím, než je povečeřen. Je to za cenu slibu, že koupíme maso. Vypadáme jako blázni, když vysazujeme ptáčka na venkovní sušák, aby se s elegantní otočkou vznesl. Kuchařka Albertina vybíhá z kuchyně s výkřikem: "Kwanini?" Proč praštění Evropané nechávají odlétnout sousto? (Mezitím ke mně prosákne, že jednu z našich koček nejspíš posvačil pes. Ne, nepodezírám nikoho z tepelné úpravy, jen bych vám ráda dokumentovala přítomnost smrti, která ostře kontrastuje s očekávaným zrozením Pána a evropskými rolničkami.)

Proteiny, které přiletěly za světlem.

Do toho se snažíme skládat rezervní postele, které jsou v sirotčinci pro případný nárůst počtu dětí, což je puzzle, protože jsou díry pro šrouby vrtané originálně a nic není nijak označeno. Chystáme vánoční balíčky do koupených batůžků spolu s dopisy od adoptivních rodičů v Čechách. Domlouváme nákup kozy, která před svou smrtí zažije výlet z Utengule na motorce. Zdobíme strom. Takový úplně klasický vánoční sukulent. Odevzdáváme první z dárků Veronice, od které na oplátku adoptivním rodičům přijde v dopise mimo jiné informace o vysněné kariéře. " Chci být zdravotní sestra, avokádo, volejbal a ugali." No, to se mi zdá jako trochu moc poslání na jeden průměrný lidský život... Ale uvidíme, nepodceňovat! :-)

Ježíškova dílna

V neděli vyrážíme do kostela, kde se já komíhám se sborem, ač půlku písní slyším poprvé. Česká sekce kostel důvěrně zná, protože byla aktivně u jeho stavby. To však nezabrání správci kostelíka Davidovi, aby se nepodivil, co že mu to tam zabloudilo za bělochy, a ke konci bohoslužby všichni nastupujeme před oltář, protože se máme představit vesnici. Marie totiž má být jedna, a když není jedna, je to určitě někdo jiný, jsme všichni tááák stejní. A je nás tu najednou pět. Přiznejme si kapku frustrace.

Porazit kozu? Maso? Tak s tím zde umí zacházet i ti nejmenší.

Christmas tree

K obědu na stole rýže, zachraňuje to soukromé avokádo. Večer rýže a daga rybky. Zachraňují nás nefalšované éčkové polévky s čínskými nudlemi, štědrovečerní večeře jak od Magdaleny Dobromily. Za zpěvu českých koled přitančí sestra Epifanie a diriguje dvěma mrkvemi, do toho po černošsku jódluje. Mrkve obohacují naši tabuli, postupně se objevuje mango a banány, kus kozy vypečený jako podešev... Ne všechny pokusy zavděčit se Čechům úplně vycházejí. Ale my máme nejlepší instantní čínské nudlové polévky svého života. Odcházíme brzy do jednoho z našich pokojů. Proslýchá se, že pod "stromečkem" máme pivo. Sirotci se přes den všichni svalnatě chystali na večerní bohoslužbu, s nastupující tmou však dostávají strach a zrození budou vyčkávat doma. My jestli prý čekat nebudeme? Přece do půlnoci, tip ťop, jinak se asi nezrodí... My se těšíme na vánoční pivo. Odcházím poslední, Abu se na mne culí a říká: "Maria is pregnant!" Ví snad něco víc, než já?! No, s půlnocí se to asi vyřeší. My si předáváme poklady. Dostávám srdíčka z müsli, paštiku, instantní kaši. A teta holek napekla na cestu perníčky. Vánoce plné nefalšovaného sdílení. A ráno je v plánu společný autobus ze sirotčince do Igurusi, bohoslužba v osm.

V osm ráno ještě v klidu sedíme za stolem, půlka lidí není převlečena do slavnostního. Autobus si to nějak nevypočítal. V devět je jasné, že už si to nevypočítá. V Mswiswi se mše slouží v deset, dojdeme tam tak akorát pěšky. Abu nás doprovází. Už skoro v cíli se na mne obrací s tím, zda vím, co to dítě u cesty volalo. Prý: "Mzungu, nimejamba!" Abu se culí. "Bělochu, já si prdnul!" Jedna z pověr, které místní děti podléhají, praví, že pokud si poblíž bělocha vypustíte halabala svůj větřík, dá vám nějaké peníze. Tak proč se o přivýdělek nepřihlásit, že?

Dárky na svých místech I.

Ale pak už to jde ráz na ráz. Po mši chvilka v Mswiswi, pořádný déšť, který nás chytne na pikipiki domů, slavnostní oběd, který znamená rýži bílou i rýži s kořením pilau, osmažené brambory, trocha syrové zeleniny v salátu (hurá), nebohá kozénka den před tím čtvrcená, kus manga, sladká soda pro každého, pro nás bonusový hrášek, navíc si každý nabírá svou porci sám, což je pro děti opravdu vzácné. Pod sukulentem už čekají batůžky. Děti září. Dostávají něco, co je opravdu adresně pro každého z nich, v batůžcích si jednotlivé věci mohou nerušeně objevit. Zpívají hromadně děkovnou píseň a vytrácejí se do soukromí. Ne ty nejmenší. Kluci nacházejí v batůžku auto a Anna ho marně hledá. Natajno jí tam jedno, které naštěstí máme navíc, vpašujeme. A dvůr se promění v autodráhu. Šťastnou autodráhu. A pak unavenou autodráhu. Vzrušení ty nezmary dnešní den zcela udolalo. V jídelně běží na videu pohádka, která byla pod stromečkem.

Dárky na svých místech II.