V zámku a podzámčí
Dnes vám dám odpověď na kvízovou
otázku z jednoho z předchozích příspěvků. Ale ještě chvilku
vydržte, prosím. Jen co se dozvíte, co myslím tím zámkem a tak,
pustíme se do toho.
Je tu prach a tři nízké budovy.
Přesto však pociťuji drobné dělení personálu. A to na ty,
kteří při jídle sedí u stolu v jídelně, a na ty, které jídlo
zhltnou na lavičce v kuchyni. Nemám tušení, zda to takto bylo
nastaveno, nebo se to zformovalo praxí. Každopádně to vypadá
jako řád, což už je co říct. Jistoty by zde člověk spočítal
na prstech jedné ruky. Ale kdo přesně se stará o chod tohoto
„holubníku“, to si vědět zasloužíte.
Sestra Epifanie |
Dále zde ke stolu zasedá patron.
Jmenuje se Joseph a je mu šestadvacet. Kousek od sirotčince si
začal stavět dům, má v plánu tu zůstat. Dále má v plánu
oženit se v roce 2020. Babu si ještě nehledá, protože jedno po
druhém... Sám s kluky postupně dospívá, zatím připomíná
takového veselého zubatého koníka, který pobíhá po výběhu a
občas ho něco trochu poplaší. Pracuje tu právě teď šestým
rokem. Je šťastný, když je na stole rýže místo ugali. Učí se
s dětmi, hlavně po večerech. K polednímu veze oběd do školy a
přes den dělá, co se zrovna namane.
Joseph - čekáme v Mahangu na předání jednoho z adopčních balíčků |
Vlevo Fausta, vpravo Marietha - holky přicházejí z kostela, kočičky jedny |
Starší z kuchařek je Albertina,
dětmi s úctou oslovována jako bibi – babička. Na babičku
nevypadá, ač nějaká vlastní vnoučata už má. Odchovala
vlastních deset dětí, z nich dvě dnes už nežijí. Přesto se
směje jako holčička a často nosí tričko s nápisem, že vnitřní
krása je mnohem důležitější než první dojem. Na drobně
zdeformovaných nohách se trpělivě točí kolem kuchyně, nosí si
dřevo na vaření zpoza domu a pořád mi chce ukázat svou rodinu v
Igurusi, až tam zase pojede.
Albertina, bibi |
A protože pokud přijedete do Mahanga,
nemůžete se tam úplně minout s babu Simwabou, chci, abyste ho
také poznali. Starý pán byl jeden z prvních, kdo zde myšlenku
sirotčince podporoval. Mluví hezky anglicky a jako poklady si
střádá dopisy a fotky lidí, kteří zde pomáhali. Bydlí
střídavě v Mbeya a v domku přes silnici odsud. Dobrovolnice s
radostí představuje zbytku vesnice jako svoje manželky a přemýšlí,
do čeho by je uvrtal. Samozřejmě v dobrém, ale mimo jejich úkol.
S postupujícím stářím se sám také více orientuje na pomoc
starým. A přesně takhle vznikla má kolekce průkazových
fotografií vesničanů důchodového věku. Kolem domečku hodného
starého mravkolva Simwaby prostě musíte opatrně.
Babu Simwaba (Babu znamená něco jako děda, oslovení s neutuchající úctou.) |
A to bude pro dnešek všechno. Co vám
ukážu příště, a kdy přesně, ještě tak úplně nevím. Stále probíhá
bitva o povolení být tu déle než na turistické vízum, protože
ač čas plyne, tak úřadům pravděpodobně v jiné rovině.
Chystám se na výlet a držte mi palce, aby to byl ten, který chci.
Ten směrem k Malawi, a ne až přes hranice. :-)
Komentáře
Okomentovat