Lov proběhl, poslední exemplář
zachycen, dnes vám tedy představím kluky už komplet. A začneme
od šesťáků, ti jsou jeden rok před odchodem ze základky.
 |
| Sam a James |
Jsou tři, mezi nimi Samson, říká se
mu Sam. Vypadá menší než na svou třídu, ale v obličeji mu září
oči trochu udivené, a přitom úžasně bystré. Ještě jsem
nezažila, že by něco do školy neuměl. Svou inteligenci ale
nikomu necpe. Je tu taky přes králíky a jejich žvanec. Ve městě
má mladší sestru Ednu, která se mu neoddiskutovatelně podobá.
Babička je oba nedokáže uživit, nemít však doma alespoň
jednoho by ji připravilo o smysl života. Sam svou sestru tedy
vlastně nevídá... Tady na obrázku stojí jako hrdý majitel
třetiny žlutého kola, na které si kluci udělali sbírku a
koupili jako velmi jeté, aby si ho poopravovali. Teď ho šťastně prohánějí po vesnici.
 |
| Jakob |
Pak jsou v šestce, a také dalšími
podílníky bicyklu, sourozenci dvojčata. James na sobě mívá
pruhované tričko s nápisem PLAY, a taky že hraje. Fotbal s
ostatními kluky. A vůbec mu nevadí, že má dost nepěkně, a
možná i bolavě, vbočené palce na nohou. Na to se tu nehraje,
kope se bosky i v trepkách. S angličtinou se snaží. To i jeho
brácha Jakob. Ten je opravdu dobrý, jako první si troufnul vzít
mě na soukromou obhlídku stromů, které byly zasazeny v zimě, a
všechno mi vysvětloval. Říkám mu, sama pro sebe, kapitán. Mívá
trochu tendence kormidlovat. Někdy i moje hodiny.
 |
| Fadhil |
Fadhil má teď volno od školy.
Absolvoval v září sedmou třídu, čímž docházka na základní
školu končí, na střední se startuje až v lednu. Takže si ho
občas chytám s angličtinou a nutím ho číst, nakonec většinou
vypadá, že je rád. Ale když se k němu blížím s otázkou nebo
knížkou, v očích má hrůzu. Fakt mi vůbec nerozumí. Přitom se
zcela jistě stavěl do pozoru s uvítáním učitele anglicky,
stejně jako ostatní děti ve třídách. Nebyl poslední
nevyfocený, ale rozhodně až tak moc nechtěl.
 |
| Aden |
 |
| Francis |
V prváku je Aden, jeden z hlavních
drůbežích pečovatelů. Pokud jste se dobře koukali na obrázky
holek, asi uhodnete, kdo jsou jeho starší sestry. Má jich prý
ještě víc, táta od nich odešel a máma z toho dostala mrtvici,
babička starost o všechny nemohla zvládnout. Aden by chtěl být
lékař. Jednou mě trochu zaskočila Simonova omotaná hlava, než
jsem zjistila, že to byla jen Adenova obvazová rozcvička. A přijde
mi, že se žádné práce nebojí. Tady jsem ho zastihla při
kontrole odpadních jímek, to mi řekněte, kdo z vás by do toho
šel?
Dalším ve třídě, ještě i s
Violet, kterou už znáte, je Francis. Velký Francis, ne ten, co si
cucá prsty. Tenhle si dává hodně záležet, aby se důstojně
ploužil a vypadal nezaujatě, protože je prostě v ryzí pubertě.
Ale když na to přijde, tak krumpáč drží v ruce taky zasvěceně.
Ať dělám, co dělám, zatím toho o něm moc nevím. Promiňte.
 |
| Abu |
 |
| Ajubu |
A ve druháku dvojčata do třetice. Ajubu a Abu, který se oficiálně jmenuje Ibrahim. Ajubu je kluk,
který se srdnatě pere s tím, že mluví překotně a není mu vždy
moc rozumět, a to tedy ani ve svahilštině, řekla bych. Taky je
neskutečně pilný v učení. Opakuje si věci nahlas a zodpovědně
se snaží každý večer namemorovat něco z těch středoškolských
šíleností, od součástek mikroskopu po stavbu kostry nebo
tanzanijskou historii. Jeho brácha Abu se se mnou baví anglicky asi
vůbec nejvíc ze všech, chtěl by být překladatelem. Mne do
souřadnic situace občas uvádí také. Mají ještě dalšího
bráchu, staršího. Ten v sirotčinci býval také, než dospěl. Míval také dvojče, holku. Míval. Začíná mi připadat, že ten minulý
čas není v Tanzánii nijak neobvyklý. Jejich máma zemřela na
malárii a děti byly vůbec jedny z prvních, které se dostaly do
opatrování k řádovým sestrám a znají se s Bez mámy nejdéle.
 |
| Damian |
A konečně přichází třeťák
Damian. Když jsme se seznamovali, dělali kluci vtípky na to, že
on je „fakt černej, nejčernější ze všech“. Já na těch
„padesát odstínů hnědi“ zas tak vycvičený jemnocit nemám.
Zato vím, že to umí s prvním dojmem. Hodně často vstupuje do
místnosti s výkřikem: „Okej, okej, senkju!“ Nevíte, za co
děkuje, ale ten dojem zůstává... Od něj to chytil malý Francis.
Čím víc to používá ten, u Damiana dochází k redukci. Není
přece hloupý. A ač mi chyběl ve sbírce nejdéle, nakonec šel na fotku vlastně rád.
Teď už je budete znát všechny,
holomky! Zapomínají venku nářadí, v ložnici mají čurbes,
občas se perou, neperou si školní uniformy... Tak nějak normální
kluci. Ale umí upéct chleba, sušit cihly, a když jim řeknu, ať
to zapomenuté nářadí uklidí, nedělají ksichty, ale naopak
ještě poděkují za připomenutí... Inspirace na každém kroku.
Děkuju, že jste se prošli po netu s
nimi. Příště půjdeme třeba, třebááá, za Aminou. :-)
Komentáře
Okomentovat