Páni kluci, díl první

Tak to byl skutečně oříšek! Nemůžu tvrdit s čistým svědomím, že ještě po čtrnácti dnech jsem je mezi sebou nepomíchala. Šestnáct kluků, školáků a studentů, jejichž jména jsem měla na papíře, ale často si říkají jinak. A ve více variantách, pokud možno. Pak tu bylo těch šestnáct obličejů, ve kterých bylo potřeba vylovit rysy, díky kterým se mi povede jména ke tvářím přiřadit, i když si vymění tričko nebo přesednou. Dneska už je mi to jasné. Jsou nezaměnitelní...

Peter

Tak vzhůru na exkurzi, pěkně po třídách! Ve druhé třídě je Peter. Je trošku smolař. Jestli máte bratra, který byl v každé šarvátce ten otloukánek, tak víte, o čem mluvím. Ano, byl to on, kterého prý ztratil řidič pikipiki (-místního mototaxi), aniž na to přišel. Ten řidič. Peter o tom nejspíš věděl dost dobře. Z bitky s Eliahem si rozbitou bradou odnáší také on. Padává mu hlava únavou při čekání na večeři a není přítel s malou násobilkou. Občas si do něčeho potřebuje bouchnout. Ale taky umí krásně snít u jídla. Zavře oči a krmí se poslepu. Usmívá se. Těžko říct, odkud v tu chvíli přilétají jeho pečení holubi. Nebo vezme klacek a hraje si na slepce. Sice trochu švindluje, pomrkává, aby to do něčeho nenakouřil, a taky chce vidět, co já na to, ale nikdo jiný tu podobnou hru nehraje.

Eliah

Peterův parťák ve třídě i do masakrů je Eliah. Kluci jsou oba od Masajů, trochu to poznáte podle protáhlého tvaru obličeje. Také mají, ještě se Scholastikou, společná další jména po tom křestním, ač nejspíš nejsou příbuzní. Farnost musela ty ztracenečky nějak zařadit. Ze začátku po mém příjezdu Eliah vypadal ohromně vážně. Trochu moc na to, jak je malý. Ale teď už to vykouklo, je pěkné číslo. Přitom to dělá chytře, málokdy si všimnete, v čem má prsty. A obvykle má na starost, aby měly kočky na talíři.

Edgar

Třetím druhákem je Edgar. Je sice starší, než oni, bude mu dvanáct, ale u strýčka, kde bydlel předtím, nebyl nějak na školní docházku prostor. Mne to tedy zmátlo. Než jsem zjistila, v jaké je třídě, moc jsem si jeho boj s písmenky neuměla vysvětlit. Inu, evropský úhel pohledu... Teď spolu zkoušíme číst anglická čísla. Fakt se snaží. A pořád se usmívá. Já si nemůžu pomoct, ale vidím v něm pokaždé usměvavého pekaře s křupavými houstičkami nebo řezníka, co pro vás s láskou schová pěknou krkovičku.

Ve čtvrté třídě jsou bráchové dvojčata. Jordan a Daudi mají krásnou babičku Helenu, která má velmi hluboko do kapsy. Přesto jsem ji tu už jednou viděla, kterak ušetřila peníze na to, aby se na otočku za svými vnoučky vypravila. Droboučkou a v modrobílých šatech. Kluci jsou taky celkem drobní. Ze začátku mi je pomohlo od sebe rozlišit to, že si Jordan podepsal přes celé stehno své nedělní gatě. Jo, taky jsem měla podepisovací období, vzpomínám si... Ale Jordan je i jeden z těch, co se hodně starají o drůbež. Daudi vypadá jako ten menší z dvojčat, o to má větší oči.

Daudi

Jordan

Inosent

Do páté chodí Inosent. Moc bych ho přála každému učiteli dramaťáku do skupiny. Nedávno při chystání uvítaní a poděkování jedné z řádových sester za dlouhodobou podporu fungování sirotčince vystřihl uprostřed lépe nebo hůře připravených tanců a zpěvů dokonalé číslo šamana, a to včetně kostýmu (-hadru kolem trenek), maškary (-pod popelem byl celý šedý) a humoru. Smála jsem se taky, ač nemám tušení, co vlastně říkal. Má dar. A za tuhle neuvěřitelnou improvizovanou show dostal Mirindu z nejbližšího místního kiosku. Škoda jen, že vše, co se děje v šeru nebo za tmy, musí zůstat jen v mé paměti, protože, no, jen to zkuste, fotit Afričany za šera a ve tmě!

Imanuel

Pak je v páté i Imanuel. Mívá trochu posmutnělé oči a dlouho jsem si neuvědomovala, že je ještě tak malý. Je to prostě kluk, co v sobotu ráno popadne hrnec a vaří kukuřičnou kaši pro všechny. Teď má teda trochu pauzu, protože schrastil ze stromu dolů a dost si užil se svojí skoro zlomenou rukou. Ale také má, na rozdíl od většiny ostatních, opravdu úhledný styl písma. Rád nosí dlouhou vyšisovanou fialovou košili-pláštík, asociuje mi chemikáře. Koneckonců, kdo ví, co za chemické pochody provází příprava afrického poridge?

Kluci za vámi přijdou i příště. Postupujeme k těm starším, a ti se objektivu mého telefonu vyhýbají mnohem úspěšněji. Například tu v Kajunjumele mám jednoho, kterého ještě vlastně vůbec nemám na fotografii. Dejte mi týden. Já se naopak pokusím udělat ji alespoň trochu ostrou.